ONLY for BOYS!!!

[editovat]Etymologie

Slovo upír je s největší pravděpodobností slovanského původu. Vyskytuje se ve všech slovanských jazycích - bulharsky je вампир, česky a slovensky upír (někdy se používá i obměna vampýr, převzatá patrně z angličtiny), polsky wampir a upiór, rusky упырь, bělorusky упыр, ukrajinsky упирь. Předpokládá se, že v praslovanštině bylo *ǫpirь, což má dále nejasnou etymologii. Někteří vědci slovo dále spojují s turkickým označením čarodějnice, které např. v tatarštině zní ubyr. Etymolog Machek spojuje slovo poněkud kostrbatě s dialektickým slovenským slovesem vrepiť, resp. jeho hypotetickoupřesmyčkovou podobou *vъ-pěrъ, což překládá jako vkousnout se, vsát se, vchytit se, vrazit se.

První doložené použití je ve staroruském kolofónu žaltáři, který je podepsán žertovnou přezdívkou Упирь Лихый (Špatný upír) a který je datován rokem 1047. Někdy se jako první použití uvádí ruskýprotipohanský traktát Slovo svatého Grigorije (Слово Святого Григория), který se zmiňuje o tom, že pohané uctívají upíry. Tento spisek pochází patrně z 11. - 12. století.

Obměna vampýr, používaná často v neslovanských jazycích (anglicky vampire, francouzsky vampyre, německy Vampir) je odvozena z nasalizované srbské varianty вампир / vampir. Z ní bylo patrně v17. století odvozeno německé Vampir a z němčiny se slovo rozšířilo dál. Do češtiny se zřejmě dostalo jinou cestou, ačkoli původní jazykový základ je bezpochyby stejný. Proto se píše s tvrdým y - možná pod vlivem slova netopýr^[1].

[editovat]Upír v tradiční slovanské kultuře

[editovat]Vznik upíra

V původní mytologii Slovanů, ale též Germánů se upírem stával člověk zemřelý nečistým způsobem (sebevrah, popravený zločinec), či vůbec osoba vylučující se ze společnosti lidí, nebo skonavší nepřirozenou smrtí (čaroděj užívající černé magie, nebo oběť čaroděje). Upírem bylo také dítě čarodějnice, zplozené po koitu s démonem. Někde se věřilo, že k tomu, aby se mrtvola změnila v upíra postačí, aby přes ni přeskočil vzteklý pes. V dobách po přijetí křesťanství (kdy se navíc těla mrtvých přestala spalovat, nebo pohřbívat staletí ověřenými způsoby) se také začalo věřit, že upírem se může stát osoba pohřbená bez obřadů (např. nepokřtěné dítě), nebo pokud byly tyto obřady provedeny špatně, anebo osoba narozená v určitou dobu (např. o Vánocích). Podle srbských tradic se upírem mohl stát i živý člověk s vrozenými předpoklady.

[editovat]Vzhled upírů

Upír měl podobu člověka bez kostí nebo i bez nosu, mohl mít hnědé nebo červené oči a kovové zuby. Případně bylo jeho tělo pokryto srstí (jako u vlkodlaka). U východních Slovanů mohl mít zmijí jazyk, mohl být slepý nebo hluchý. U Bulharů nabíral někdy i zvířecí podobu: rysa, vlka, myši, zmije, kozy nebo bílého koně. Pokud byla upírem (potažmo upírkou) žena, vynikala nad jiné svou neobyčejnou krásou a výjimečností. Její tvář byla mrtvolně bledá, vlasy byly černé jako havraní křídla, rty rudé jako čerstvá krev a při pohledu do jejích tmavých (či rudých) očí jsme mohli vidět celou panenku. Pro okolní lid byl neodhalený upír postavou záhadnou, ale díky svému „charismatu“ a atraktivitě velmi vyhledávanou. Pověstné jsou upírovy silné sexuální tužby, které uspokojoval/a se smrtelnými lidmi (vizInkubus a Sukuba).

[editovat]Vlastnosti

Upíři se ve svých možnostech silně lišili. Jejich působnost mohla být omezena jen na dobu noční, kdy strašili své blízké, škodili domácím zvířatům (pili krev). Ráno znovu odcházeli do hrobů, protože kdyby je zasáhl sluneční paprsek, rozprskli by se a zůstala by po nich jen krvavá skvrna. Jako první příchod upíra do vesnice ucítili psi (začali štěkat) a dobytek, který se začal plašit. Na druhou stranu ve slovanské mytologii mohl upír uzavřít sňatek s člověkem a dokonce mít i děti.

Upír neumírá stářím a je velmi obtížné jej zahubit. Mohl shořet, ale jakmile se napil krve, tak mu bylo lépe. Živí se lidskou krví, krev zvířat sice rovněž poslouží, ale oslabuje ho. V některých oblastech se upíři neomezovali ve své působnosti jen na noční dobu. Věřilo se, že žijí mezi normálními lidmi (nejčastěji jako obchodníci nebo řezníci) a do hrobu se musí uložit jen v určitý den v roce.

Někde se věřilo, že vlivem upírů přichází hlad, špatné počasí nebo mor.

[editovat]Archeologické doklady víry v upíry

Víra v revenanty, tak jak je doložena z písemných pramenů a etnografických pozorování, se specifickým způsobem projevuje i v archeologických nálezech. Jako obrana proti upírům existovalo velké množství metod, některé z nich jsou archeologicky doložitelné. Většina z nich měla mrtvému fyzicky zabránit, aby opouštěl hrob:

• mrtvý byl proboden kůlem

• tělo mrtvého bylo dodatečně vyhrabáno a spáleno

• mrtvola se zabalila do rybářské sítě

• mrtvý byl obrácen na břicho nebo ležel ve skrčené poloze

• mrtvý byl zavalen kameny

• mrtvému byla zacpána ústa např. kameny, železem, hlínou

• tělo mrtvého bylo násilně porušeno (useknuta hlava apod.)

• useknutá hlava mrtvého byla uložena do zvláštního hrobu

• do hrobu se střílelo šípy

• na hrobech nebo přímo v nich byly zažíhány ohně

• mrtvému byl sypán do úst mák